„Kraj je krásný! Lesnatá pahorkatina, protkaná perlami rybníků a stuhami potoků. Ale není to krása, která vábí tisíce cizinců, kteří přinesou, čeho příroda nedá. Krása ta neohromuje, ona uklidňuje. A poněvadž zpravidla je k ní velmi daleko, je skryta, neví se o ní. Neuslyšíte tu pronikavého zvuku továrních píšťal, neuvidíte dýmajících komínů, není tu ruchu a chvatu jako v krajích průmyslových, i města jsou zde malá, namnoze zemědělská, a tak ten celý kraj má ráz kraje zemědělského bez industrie.“ Slova dr. Bohdana Zahradníka, říšského poslance a ministra československých železnic, napsaná v roce 1914 neztratila na své aktuálnosti nic ani po téměř sto letech.
Po celý pravěk až do raného středověku byl zdejší kraj osídlen jen velmi řídce. Významný nárůst osídlení přinesla teprve středověká kolonizace ve 2. polovině 12. a 13. století. V 15. století sice krajina kolem Jankova zůstala ušetřena bezprostředního
dopadu husitských bouří, v plné míře však pocítila tíhu válečných událostí v 1. polovině 17. století. Zvláště v roce 1645, kdy se stala dějištěm jedné z nejkrvavějších bitev třicetileté války. Představa zdánlivé nehybnosti kraje pod vrcholem Džbány vyplývá především z vývoje v 19. a 20. století. Nedostatek kvalitních nerostných surovin a energetických zdrojů (např. vydatných vodních toků) bránil rozvoji průmyslu a nekvalitní zemědělské půdy společně s poměrně drsným klimatem bránily rozvoji moderního zemědělství. Krajina proto do jisté míry ustrnula ve své barokní–předprůmyslové podobě.
O nejstarší historii Jankova se v první Pamětní knize obce, která byla zapisována Josefem Hlaváčem od roku 1925, píše:
„Jankov jako osada jest dle všech příznaků velmi starého původu, patrně křesťanského a ukazuje dle založení svého k XI. století. Býval v dobách dávných asi daleko lidnatější než nyní. Přestáv však mnohé pohromy, požáry i nevyjímaje válek, velice utrpěl a zchudl. Nelze určiti, kdy na městys povýšen byl a kdy znakem nadán. Znakem jest v černém poli zlatá hraběcí koruna o pěti cípech, nad nimiž ve způsobu oblouku seřazeno jest 5 menších zlatých hvězd. Původ jména Jankova odvozuje se od záliby jména Jan, kteréž u rodů v Jankově usedlých, jako jména křestní zhusta užíváno bylo.
Není pochyby, že zakladateli tvrze v Jankově, místa i chrámu byli páni z Vlašimi. Místo i kostel nabyly během dlouhé řady let různých změn. Kostel připomíná se roku 1350 jako farní v obvodu děkanátu štěpánovského. Tvrz však již v roce 1785 byla zbořena, ač stopy její v základech a spodních nápadně silných zdech dnešních obydlených stavení při škrobárně se zachovaly. Praotcem větve pánů Jankovských z Vlašimi zdá se býti rytíř Matěj z Jankova, jemuž příslušelo právo podací zdejšího kostela a jenž svolení dal, aby farář jankovský Matiáš vyměnil faru zdejší s knězem Mikulášem dne 29. 11. 1362. Z větve pánů Jankovských, kteří Jankovští z Vlašimi se psali, přešel statek prodejem Jana Jankovského z Vlašimi roku 1433 slavnému rodu pánů z Talmberka. Tito přistěhovavše se sem po vypuknutí válek husitských trvale se zde usadili, takže jako páni Jankovští z Talmberka po plných 300 let se zde připomínají. První z rodu Talmberků, jenž statku Jankova se ujal, byl Vilém z Talmberka“.
Postupné scelování zemědělských pozemků významně ovlivňuje charakter krajiny. Pestrá a z ekologického hlediska výhodná mozaika drobných polí, luk a pastvin zmizela z naší krajiny především v důsledku poválečné socialistické kolektivizace. Letecký snímek z roku 1949 však přesvědčivě dokazuje, že scelování pozemků není jev nikterak nový. Rozsáhlé plochy polí v západní části katastru mezi Jankovem a Jankovskými Otradovicemi nacházíme již na katastrální mapě z roku 1841 a souvisejí z hospodařením jankovského velkostatku.
V omezené míře můžeme i v kraji kolem Jankova pozorovat některé jevy charakteristické pro vývoj evropské krajiny ve 2. polovině 19. století a v průběhu 20. století. Příkladem může být nárůst plochy lesů a lidských sídel na úkor zemědělské půdy nebo zjednodušování komunikační sítě.
Rozloha zemědělsky využívané půdy byla v minulosti větší, než jak jí zachycují mapy z konce 18. až 20. století. Svědčí o tom terasovité soustavy polních mezí, které můžeme v současných lesních porostech pozorovat na několika místech v okolí Jankova.