Bojiště i místa menších vojenských šarvátek byla vždy živnou půdou pro vznik nejrůznějších pověstí. Nekonečná Třicetiletá válka a bojiště bitvy u Jankova i s poměrně širokým okolím jsou toho důkazem. Z této doby pochází i následující pověst.
Poklad v Hartmanech
Les přímo za vámi se jmenuje Hartmany. Nedaleko něj se před začátkem bitvy nacházel jeden pluk císařského vojska. Velitelem byl ostřílený a zkušený voják. Moc dobře věděl, jak to v takové bitvě chodí, kdy dochází k častému přeskupování sil. Vzhledem k tomu i z obavy z náhlého přepadení se rozhodl ukrýt někde plukovní pokladnu. Byla to bytelně okovaná truhlice opatřená dvěma masivními zámky.
Jejím ukrytím v lese na nějakém bezpečném místě pověřil mladého šlechtice, svého zástupce. Důstojník spolu se čtyřmi muži ihned odešel splnit rozkaz: vyhledat vhodný úkryt, který by byl pro zasvěceného člověka snadno k nalezení. Vyhovující místo našli brzy. Vévodila mu značně pokřivená borovice, která se nedala přehlédnout. Pod ní truhlici zakopali a rychle se vrátili ke svému pluku. Krátce nato vypukla bitva. Když v odpoledních hodinách skončila, leželi mezi sedmi tisíci mrtvými i tři muži, kteří ráno pokladnu ukrývali: důstojník a dva vojáci. Zbývající dva přežily, hlavně díky tomu, že se během celodenních bojů v předních řadách vůbec neukazovali a odpoledne se dokonce někde ukryli. Z jejich pluku už nikdo jiný řežbu nepřežil. Oni ti dva kujóni se ještě před začátkem odpoledních bojů dohodli, že když se jim podaří vyváznout se zdravou kůží, dojdou si do Hartman pro plukovní pokladnu a její obsah si rozdělí.
Ještě dva dny se museli ukrývat, protože se všude potulovali jednotlivci i skupinky vojáků poražené rakouské armády. Až třetí den, sotva se rozednilo, vyrazili ze svého úkrytu a vesele si vykračovali do lesa. Už se cítili velkými boháči a svůj příští život si představovali v nejrůznějších barvách. Ale jak se říká: „Člověk míní, Pán Bůh mění!“ Na místě, kde truhlici zakopali, je čekalo nepříjemné překvapení. Kde se vzal, tu se vzal, stál proti nim veliký černý pes, vztekle vrčel a cenil zuby, jen se na ně vrhnout. S něčím takovým ti dva ani ve snu nepočítali. Chvíli tam nerozhodně stáli, ale pak se dali na ústup. Peněz se však jen tak lehce vzdát nechtěli. Jejich lest a vidina bezstarostného života byly velice silné. Proto se sem ještě několikrát vrátili. Naposledy to zkusili po roce. Výsledek byl vždy stejný, pořád tu stát proti nim pes, který rozhodně nevypadal, že by se dal drbat za ušima. Ani zastřelit ho nemohli, protože kulky mu vůbec neuškodily. Nezbylo jim nic jiného, než truhlici plnou peněz oželet.
Poklad v Hartmanech je ukryt dodnes. Ještě dlouhý čas tam prý vídali toho psa. Dnes už se tam neobjevuje. Pověst však dále vypráví, že stačí jít na Velký pátek odpoledne, v době, kdy se v kostele čtou pašije, do Hartman. V místě, kde je poklad zakopán, prý bliká modré světélko. Pak už stačí truhlici vykopat a peněz vesele užívat. Ovšem kurz těch zlaťáků a stříbrňáků k naší koruně i k euru se bude těžko určovat.
Převzato z knihy „Pověsti z Voticka“ od Pavla Pavlovského, 1. vydání 2009.
Nacházíte se u lesa „Hartmany“, na křižovatce několika cest. Nabízejí se odtud pěkné romantické pohledy do zdejší kopcovité krajiny s množstvím rybníků, potůčků, remízků, lesů a malých i větších kopců. Samotný Jankov je schovaný v údolí zhruba uprostřed výhledu. Zřetelně je viditelná věž kostela Narození sv. Jana Křtitele a budova školy, které vykukují z bohaté zeleně. Nalevo vystupují dominantní kopce Džbány s nadmořskou výškou 688 m n. m., což je o něco více než výška bájné hory Blaník (632 m n. m.), bohužel schované vpravo za samotou Habrovka.