Správní území obce Čakov se rozkládá na třech katastrálních územích o výměře 529 ha. Ve správním území obce jsou tyto místní části: Čakov, Tatouňovice, Vlkov. V obci žije 124 obyvatel k 1.1. 2018.
Obec Čakov existovala už někdy kolem 20. let 13. století. Svědčí o tom privilegium, které dostal premonstrátský klášter v Doksanech v roce 1226, kde mimo jiné vyrůstala také sv. Anežka Česká. Od konce 13. století zde na vrchu nad Čakovem a Tatouňovicemi stála tvrz, vlastněná Mikulášem Zúlem z Ostředka, který neblaze proslul jako loupežný rytíř. Jeho ozbrojené houfy přepadaly kupce hlavně na cestách k Praze. Měl hlavní sídlo na tzv. Čejchanově hrádku, což je nynější Komorní hrádek u Chocerad. Jako jedno ze svých sídel pravděpodobně používal i tvrz na kopci nad Čakovem. Zúl byl nakonec dopaden a popraven v Praze v roce 1404 a na smrt ho měl připravovat Jan Hus. Podle letopisů se praví, že Zúlova kostra na šibenici visela dalších sedm let, až ji nějaký blázen strhl a jedné hokyni ke krámu postavil. Tak se konečně na náklad té paní dostal loupeživý rytíř Zúl do hřbitovní země u sv. Štěpána Na Rybníčku v Praze. Tvrz však měla definitivně zaniknout kolem roku 1420, kdy byla pobořena Žižkovými vojsky, která nejprve vypálila Benešov s minoritským klášterem. Od té doby se již tvrz neobnovila a zůstaly po ní pozůstatky v podobě obranných valů.
Čakov byl pak po dlouhá staletí součástí statku Ostředek, kde také podléhal různým vrchnostem, které se na něm střídaly. Jednalo se povětšinou o malou osadu, kde žilo kolem pěti šesti selských rodin. Vždy je v něm však zmiňována krčma a kovárna, které už existovaly v době středověku. Kovárna však nestála na dnešním místě, ale přímo na čakovské návsi v čísle popisném 19 a teprve později, ve 20. letech 19. století, se přesunula na dnešní místo, tedy poněkud stranou od centra obce. V Čakově v polovině 17. století žilo šest sedláků a jeden chalupník. V roce 1781 bylo za Josefa ll. zrušeno nevolnictví a také povolena činnost evangelických církví, k nimž se přihlásili i někteří obyvatelé v okolí, zejména v Kozmicích a v Tatouňovicích. Proto byla také nově reorganizována farní síť a Čakov přiřazen k faře v Kozmicích. Revolucí roku 1848 skončilo pro Čakov období poddanství a obec začala fungovat na novém principu komunální politiky.